Pro mě jedna z nejpřekvapivějších (a nejkrásnějších) knih, kterou jsem za poslední dobu četl. Knihu jsem začal číst s tím, že se dozvím něco více o přírodním zemědělství a Japonsku a odešel jsem do hloubky inspirován.
Moc se mi líbí moudrost, jednoduchost, skromnost a pevnost, se kterou k nám autor mluví. Po přečtení knížky mi přišlo, že není tak podstatné, co děláme, ale jak to děláme - jaká je naše mysl, uvažování a zda chápeme, že to, co děláme má vztah k celku.
Velmi mě oslovila otázka, pochyby, které autor má o technologii a pokroku - jestli nám tento pokrok přináší i více klidu a štěstí, nebo jen větší touhu, práci a méně času. Jak by vypadala naše práce, kdybychom se chtěli „jen“ uživit a chtěli mít dostatek času pro sebe a druhé? Jak by vypadala naše práce, kdybychom nechali věcí více plynout a důvěřovali tomuto plynutí?
Vedle toho mě oslovilo uvažování o jídle, které Fukuoka popisuje - jíst to, co je v danou chvíli sezónní, jíst kvalitně a jednoduše. Neustálá potřeba zisku a růstu vytváří „nové produkty“ - nesezónní zeleninu, nadbytek masa, pečivo, speciálně kořeněné věci atd. Výsledkem toho je disbalanc - naší planety a naší mysli, což má za následek horší životní podmínky, ale také úzkosti a stres atd.
Fukuoka nabízí cesta zpět skrze jednoduchost ne proto, abychom si odpírali, ale abychom si mohli opravdu užít svůj život tady a teď, což je, podle Fukuoka, jediným smyslem života. Autor knihy nás vede zpět k Přírodě, intuici a vychutnávání si našeho života, jako by každý den byl dlouhý sto let. Knihu mohu vřele doporučit.
Michal Dvořák, www.bemindful.cz skrýt